DSLR&Video – The End

Vzpomínám si moc dobře na ty okamžiky, kdy jsem hltal videa z nové 5D MarkII, která byla až na hrozný frame-rate úžasná. Pak jsem 1/2 roku čekal na koupi mého 550D, který dokázal totéž co 7D. A jak jsem kupoval další věci potřebné k natáčení s DSLR. Doba přípravy na natáčení se výrazně prodloužila, v obraze byly nepříjemné „artefakty“ jako moiré, pořád hrozil jello-efekt, docházelo k hroznému rolling-shutter efektu, zpracování videa nebyla zrovna hračka, ale tyto všechny nepříjemnosti byly rázem zapomenuty při pohledu na postavy, které se „odlepily“ od pozadí a měly za sebou bokeh jak ve filmu. Barvy vynikající, low-light famózní, celkový dojem prostě úžasný. A takhle se to táhlo až doteď. Ještě před pár dny jsem byl skálopevně přesvědčen, že tohle je pro amatérské filmaře jako jsme my požehnání a výhra. Pak jsem si přelétl článek Kena Rockwella (http://www.kenrockwell.com/index.htm), který pojednává o natáčení s DSLR. Názory tohoto fotografa je potřeba brát s určitou rezervou, přesto je považuji za velmi přínosné. Už jeho článek o objektivech a honbou za stále lepší kresbou mě tehdy dokázal nabourat zažité názory, které jsou tak často omílány na všemožných diskusních fórech, a které jsem také papouškoval. To nejdůležitější čeho si všiml u natáčení s DSLR bylo ostření. Poukázal při tom na praxi z Hollywoodu, kde je několik lidí, kteří mají na starosti jen kameru a ostření. Že herci chodí jen po značkách, které určují kam má kamera zaostřit. Že na to vše mají opravdu drahé vybavení. Že setingy scén jsou mimořádně dlouhé. Nejdříve byly moje myšlenky zaměřeny na koupi dalšího vybavení (follow-focus, rail system), ale pak sem si řekl: změní to vůbec něco? Vždyť stejně mám objektivy, jejichž chod není při ostření plynulý, jak je tomu u filmových objektivů. Stejně tak je úplně mimo představa, že budeme jasně hercům říkat kde přesně se smějí pohybovat a na podlahu lepit značky. Prostě nemáme tolik času, abychom si mohli dovolit točit 1 obraz 1 celý natáčecí den. Efektivita prostě výrazně klesá a prostředky jen stoupají. Nakonec jsem tedy došel k finálnímu rozhodnutí: DSLR pro video je pro podobnou skupinu jako je naše zcela nevyhovující a je nutné se vrátit ke klasické kamerce. Nakonec to co dělá film atraktivním je práce pro postprodukci. Ta může dělat různá kouzla. Ale opravit zasotření fakt neumí. Tedy, toto je takové moje rozloučení s videem na DSLR. Snad v budoucnu přijdou stroje, co budou umět některé nešvary potlačit (třeba SONY se svými nadějnými stroji SLT). Takže sbohem a budu vzpomínat v dobrém.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nástrojárna. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s